NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už je to nějaký pátek, co německá firmička Cudgel vydala nové CD německých deathers Cerebrocide. Tihle pánové jsou jednou z těch mnoha německých smeček, které nejsou ani moc známé, ani nějak příliš originální a osobité, ale jsou prostě dobré. Cerebrocide opravdu hrají slušný a šlapavý deathmetal, sice poněkud melodičtějšího ražení, ale stále dost rychlý a ostrý. Je u nich znát thrashový základ. Řekněme, že mají blízko ke Švédsku, ale ne k melodice Gothenburgu. Delusion by se dali charakterizovat jako smíšenina řekněme deathmetalu typu starších At The Gates s deathem, jaký hraje třeba Anasarca na desce Godmachine. Našlo by se i něco z Fleshcrawl a některé thrashovité momenty dávají tušit, že na další desce by se Cerebrocide mohli posunout k vodám, ve kterých momentálně úspěšně loví kapely jako The Haunted nebo Carnal Forge. Najdeme tu řadu sólíček, melodických motivů, pomalejších pasáží i rychlých vypalovaček. Vokál je víc murmur než štěkavý, ale obě tyhle polohy se u Cerebrocide prolínají. Celkem devět věcí na Delusion je docela pestrých a nenudí. Textově nejsou tihle Němci žádný gore a brutal. Třeba hned první věc Under Pressure je o dopingu vrcholových sportovců (v Německu tradičně aktuální téma). Druhá věc Teufelskreis je (jak napovídá název) německy a je o tom, jak se někdo nechá vláčet davem, místo aby šel vlastní cestou. Dále nmátkou Braincell je o odumírání mozkových buněk, Illusion je o tom, že každý si musí najít svou představu ráje, protože každý má o tom vlastní představu. Závěrečná Pedophile Man je o psychické újmě po znásilnění v mládí a (samozřejmě) o pedofilech. Tahle věc hodně zavání Slayer. Nemůžu si pomoci, ale ačkoliv (jak jsem už řekl) nejsou Cerebrocide nějak příliš výjimeční, jejich Delusion je dobře udělaný kus muziky, která šlape a dobře se pamatuje, má dobrý zvuk ze Soundforge studia a i obsahově je o něčem. Takže co hanět? Že nejsou úplně originální? No a co, ale umějí to... Jen ten obal je dost nezajímavý, logo koneckonců taky, ale to zas tak moc neva...
8 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Cudgel Agency
Grafická a zvuková stránka, mne osobne, veľmi nevyhovujú, ale hudobne je to skutočne dosť počúvateľné...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.